České Budějovice

Lucie Kohoutová

koordinátorka Young Caritas
Diecézní charita České Budějovice

Facebook   Instagram

Mapa
Hradec Králové

Oxana Evsina 

koordinátorka Young Caritas
Diecézní katolická charita Hradec Králové

Facebook

Mapa
Plzeň

Milena Sojková

projektová koordinátorka Young Caritas
Diecézní charita Plzeň

Instagram    Facebok

Mapa
Praha

Petra Cmárová

koordinátorka Young Caritas
Charita Česká republika

Facebook Instagram

Mapa

Domovy nechaly na Ukrajině. Děti v Česku jim je ale připomínají

Lidia a Oksana pochází z Ukrajiny. Ještě před nedávnem tam spokojeně vykonávaly role učitelek v mateřské škole. Ze dne na den však musely své domovy opustit a zamířily proto přímo do Česka. V Praze se na půdě Vysoké školy uměleckoprůmyslové postavily do vedení adaptační skupiny pro malé děti a pod záštitou Charity ČR získaly placené zaměstnání. „Díky dětem jsme aspoň na chvíli mohly zapomenout na to, co se stalo na Ukrajině a pokračovat v normálním životě tady,” říkají.

Domovy nechaly na Ukrajině. Děti v Česku jim je ale připomínají

Jak vypadá běžný den v adaptační skupině?
Den začínáme kolem deváté hodiny. Není tu striktní doba, kdy by děti musely přijít, takže čekáme, až se v klidu vyspí a rodiče je přivedou. Když dorazí, tak si jdou s ostatními hrát. Pak se pravidelně snažíme chodit na procházky, buď na nějaké výlety nebo většinou do parku. Kolem oběda se vracíme, dojdeme si všichni na záchod, umyjeme si společně ruce a pak jdeme jíst. Na tom si zakládáme, abychom dělali všichni všechno společně. Fungujeme totiž jako jedna organizovaná skupinka. Děti to tak mají rády.

Jaké aktivity s dětmi podnikáte?
Hrajeme spolu hodně her a připravujeme děti do školy, protože jsou v předškolním věku. Oblíbené jsou logické hry, hry s prsty, pohybové hry. Také se učíme říkanky, ale i počítáme příklady a učíme se číst a psát. Rovněž se v nich snažíme probudit kreativního ducha, takže často společně něco vyrábíme, třeba z papíru nebo modelíny a rádi kreslíme.

Převažuje tedy vzdělávací nebo zábavní program?
Myslíme, že je to tak půl napůl. Máme vzdělávací i zábavní program. Opravdu se snažíme je na ten vzdělávací systém připravit, takže program tomu přizpůsobujeme. Neznamená to ale, že mají tvrdý režim jako ve škole. Tady děti nemusí sedět přibité k lavicím a plnit zadané úkoly, všechno probíhá formou hry. Tohle totiž není škola, ale je to adaptační skupina. Věnujeme se tu spoustě dovednostem a dětem se snažíme předat to, co budou později potřebovat. Myslíme si, že odchází připraveni do 1. třídy.

Co jste vypozorovaly, že děti v současnosti potřebují nejvíce?
Určitě chtějí a potřebují fungovat tak, jak vypadaly jejich životy na Ukrajině. Potřebují docházet do adaptační skupiny, být s ostatními dětmi, aby nebyly samy doma. Adaptační skupina jim pomáhá zapomenout na to, co se děje na Ukrajině a mají pocit, že všechno je dobré. A ono to není tak těžké, protože tady to vypadá stejně jako na Ukrajině, ani nemají pocit, že jsou v cizí zemi.

Jak byste popsaly atmosféru, která je v adaptační skupině?
Všichni společně fungujeme jako tým. Snažíme se mít ve všem řád a být organizovaní. Děti jsou pak více v pohodě a vytváří veselou atmosféru. Stává se, že kolikrát ani nechtějí za maminkami, jak hezky se u nás mají.

Jaký vztah máte s dětmi?
Jsme jako kamarádi. Sice nás vnímají jako učitelky, ale sdílíme s nimi nějakou historii, příběh a emoce, takže se nám svěřují. Vypráví, co se jim přihodilo nebo co cítí.

Využívají rodiče možnost hlídání?
Ano, určitě. Jsou za možnost hlídání moc rádi. Na Facebooku nám komentují fotky a vyjadřují radost.

Můžete zhodnotit váš čas v adaptační skupině? Bavila vás práce s dětmi?
Adaptační skupina nám velice pomohla s naší adaptací na místní podmínky. Díky ní jsme mohly na chvíli zapomenout na to, co se stalo na Ukrajině a pokračovat v aspoň trochu normálním životě tady. Dala nám naději.

Práce s dětmi nás moc baví. Pracujeme s dětmi přes patnáct let, takže nevíme, co bychom bez nich tady dělaly. Hned jak jsme do Česka přijely, tak se nám naskytla možnost dobrovolničení v Praze mezi dětmi. Hned jsme to vzaly. My děti potřebujeme, cítíme se mezi nimi jako doma a je nám s nimi dobře.

Jak se vám spolupracovalo s Charitou?
Charita je skvělá. Hlavně máme rády a děkujeme Václavovi a Marii, kteří se o nás starají. Marie je takové sluníčko, je vážně pozitivní a to my potřebujeme. Kéž by byli všichni lidé jako Marie. Vždy, když jsme něco potřebovaly, hned nám pomohla. Nemusela být v adaptační skupině fyzicky přítomná, ale stačilo, že byla na telefonu, a když jsme to potřebovaly nejvíce, uklidnila nás a dala nám naději, že všechno zase bude tak, jak má být.

 

Rozhovor vedla Anna Pálová

Související články