Dobrovolnice: U každého vidím strach v očích, ale s dětmi si dobiju baterky

Světlana se narodila a prožila své mládí na Ukrajině. Momentálně žije už 25 let v Česku, kde za chvíli získá i české občanství. Jako ukrajinsky mluvící dobrovolnice se stala důležitou součástí týmu Young Caritas, který za pár dní od vypuknutí ruské invaze na Ukrajině vybudoval širokou síť dobrovolníků. Ti v tuzemsku pomáhají příchozím ukrajinským uprchlíkům se v novém prostředí rychle zorientovat.

Dobrovolnice: U každého vidím strach v očích, ale s dětmi si dobiju baterky

Světlana pomáhá konkrétně s hlídáním dětí v dětském koutku Kongresového centra v Praze. Díky znalosti ukrajinštiny však asistuje i u administrativy. Na její čtvrté návštěvě centra jsme se jí zeptali na pár otázek. Jak vypadá den dobrovolnice v dětském koutku? Proč se rozhodla pomáhat? Jak se vyrovnala s tím, že její matka zůstala na Ukrajině? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak vypadá tvůj běžný den v dětském koutku?

Ráno přijdu, rozhlédnu se a už se dívám, komu bych mohla pomoci. Maminkám nabízím, že jim děti můžu pohlídat, pohrát si s nimi, a ony si místo toho můžou třeba zařídit administrativní záležitosti, například vízum. Je to ale různé. Chvíli hlídám, pak zase tlumočím. Jak mám na sobě růžovou vestu (pozn. red. růžovou vestu nosí ukrajinsky či rusky hovořící dobrovolníci a dobrovolnice), tak mě rodiny často zastavují.

A využívají rodiče možnosti hlídání dětí?

Ze začátku byli hodně ostražití, ale když se s koutkem seznámili a sami se podívali, jak to tu funguje, zjistili, že je to pro ně ulehčení situace. Naše pomoc jim usnadňuje třeba dlouhé čekání ve frontě, ve které jsou často pět až osm hodin.

Co děti potřebují nejvíce?

Hrát si. Opravdu hrát si a taky aby na ně někdo dohlédnul. Mají tu pití, jídlo. Podle mě jsou tu vážně spokojený.

Proč jsi se rozhodla pomáhat?

Protože je to moje země. Jsem původem z Ukrajiny a tam je teď válka, takže když můžu, tak pomůžu. Zůstala tam moje maminka, spoustu mých kamarádů. To pro mě bylo hodně bolavý, ale musela jsem si to nějak nastavit, abych vydržela a mohla fungovat. Teď už to beru trochu jinak. Je to práce, pomáhám, ale taky to musím brát trochu s nadhledem. Když nebudu šetřit síly a naopak si to budu až moc brát k srdci, zkolabuju. Proto chviličku pracuju, pak si dám pauzu, pak zase pomáhám a tak. Po hlídání ale ještě běžně chodím do své normální práce a pak ještě musím fungovat doma, takže to nesmím přehánět.

Jak vnímáš celkovou atmosféru v Kongresovém centru?

U každého vidím strach v očích, ale když jsem s dětma, dobiju si baterky. Dokonce na chvíli zapomínám, proč jsem tady. Tak to prostě cítím. Když se ale dostanu ven, mezi jejich rodiče, hned zase vím, z jakého důvodu tady jsem.

Chceš se i ty stát dobrovolníkem nebo dobrovolnicí jako Světlana?

Napiš nám na e-mail youngcaritas@charita.cz nebo rovnou zavolej na telefonní číslo + 420 731 604 323 a společně něco vymyslíme. 
Budeme se těšit!
 

Autorka: Anna Pálová

Související články