5. prosince slavíme Mezinárodní den dobrovolníků
5. prosince slavíme Mezinárodní den dobrovolníků
Co ti dalo dobrovolničení v Praze. Jak ho vnímáš s čtyřměsíčním odstupem, kdy jsme spolu dělaly rozhovor poprvé?
Čas strávený v Praze mi dal do života novou perspektivu. Viděla jsem, jak si děti z Ukrajiny prochází velmi těžkým životním obdobím, ale dokážou se zároveň radovat. A to jsem se od nich naučila. Vždycky si na ně vzpomenu, když přijde těžší období. Uvědomila jsem si, jak moc vděčná jsem za to, co mohu dělat. A lidé tady v Americe si to uvědomují taky, a proto se o to, co se děje na Ukrajině, zajímají. Tato situace se týká nás všech, nejedná se jen o nějaký vzdálený konflikt. Proto chtějí pomáhat. Například za mnou přišla majitelka studia jógy, že další lekce bude dělat bez nároku na honorář a peníze věnuje dětem, které jsem v Praze hlídala.
Proč ses rozhodla aktivně zapojit jako dobrovolnice?
Dobrovolnictví vnímám jako svou součást už jen kvůli tomu, že moji rodiče tehdy museli emigrovat z Česka do USA. Také potřebovali cizí pomoc. Často jsem od nich slýchávala, jaké to bylo žít někde, kde není demokracie nebo kde si nemůžete dovolit říct svůj názor. Proto jsem opravdu vděčná za to, v jakých podmínkách jsem vyrůstala. Vím, že jiní takové štěstí třeba nemají, ale měli by mít. Když přemýšlím o tom, čím si tyto děti musely projít, láme mi to srdce. Chtěla bych, aby měly stejné možnosti, jako jsem měla já, když jsem byla malá, a proto jim pomáhám.
V Česku se ti kromě jiného povedlo jednu z ukrajinských holčiček přivést do Kühnova dětského pěveckého sboru v Praze. Jak to probíhalo?
Anička z Young Caritas mi dala kontakt na vedení sboru a pak už to šlo rychle. Zašla jsem tam, zeptala se, jestli se může přidat holčička z Ukrajiny, a do pár dní tam nastoupila. Je to pro mě velmi osobní záležitost, protože jsem sama zpívala ve sboru Metropolitní opery v New Yorku. Působení v takovém uměleckém tělese vám dá do života strašně moc, navíc po tom všem, čím si tyto děti procházejí. Jsem moc ráda, že jsem jí mohla aspoň trochu pomoci.
Rozhodla ses dětem z Ukrajiny pomoci fundraisingem. Jak tě to napadlo?
Nikdy jsem něco takového nedělala, ale moji rodiče mají v USA nadaci Harmony Foundation, která podporuje všechny možné umělce i z Česka a ze Slovenska. Přes ni jsem začala vybírat peníze pro děti z Ukrajiny. Nejdříve jsem vytvořila video a pak už jsem vyrazila do ulic a ptala se náhodně kolemjdoucích nebo třeba v restauracích a obchodech, zda by nechtěli přispět. Na oplátku jsem jim nabídla, že jejich jméno zveřejníme na stránkách nadace. Mohli přispět od 250 do 1000 dolarů a byla jsem opravdu překvapená s jak pozitivní reakcí jsem se setkala. Dokonce o mně a projektu napsaly místní noviny ve městě Rye. Někdy to bylo dojemné jindy vtipné. Přišla jsem třeba před jednu místní banku a vůbec se nemohla dostat dovnitř, zeptala jsem se muže, co stál opodál, jak se dostat dovnitř. Shodou okolností to byl její ředitel a rovnou mi na sbírku přispěl.
Na co přesně budou peníze, které získáš, použity?
Kromě takových běžných věcí, jako jídlo nebo zajištění výletů, peníze slouží k tomu, aby v Young Caritas pro děti mohla být učitelka, která za svoji práci dostane zaplaceno. To je podle mě ta nejdůležitější věc. Děti také potřebují někoho, kdo se bude věnovat jejich duševnímu zdraví. Často totiž bojují s posttraumatickou stresovou poruchou.
Na všem pracuješ sama nebo ti někdo pomáhá?
Beru to jako svou misi. Rodiče mě naučili, že když něco chci, musím si to udělat sama, nikdo mi s tím nepomůže. Když jsem s fundraisingem začínala, vůbec jsem nevěděla, co dělám, ale řídila jsem se heslem fake it, till you make it (= předstírej, dokud to nezvládneš). Dlouho jsem si musela říkat, že je normální, že žádám cizí lidi o peníze, ale po čase mi to přišlo přirozené a začalo mi to jít.
Co tě vedlo k tomu si jako cílovou částku zvolit zrovna 25 tisíc dolarů?
Přibližně jsem tušila, kolik peněz je potřeba vybrat. Částku jsme zvolili podle platu učitelky a podle toho, kolik stojí ostatní záležitosti. Rozhodně jsem nechtěla, abychom si určili tak nízkou částku, že by z peněz nebylo možné pokrýt třeba výlety. Nechtěla jsem se omezit jen na ty nejdůležitější prostředky, které děti potřebují. Zároveň jsem věděla, že projekt bude dlouhodobější. Kdybych měla čas jen do prázdnin, taky bych to posuzovala jinak.
Až se ti povede částku vybrat, máš nějaký další plán?
S kamarádkou na právech zakládáme klub, ve kterém budeme pro děti vybírat peníze třeba i skrze nějaké větší události. Takže rozhodně v této aktivitě plánuji pokračovat. Situace je šíleně nejistá. Na Ukrajině se stále bojuje a my nevíme, co se stane. Myslím, že děti budou naší podporu potřebovat nadále, a proto se musíme přizpůsobit.
Jsi s dětmi a jejich rodinami stále v kontaktu?
Píšeme si na Facebooku. Je to velmi srandovní, protože já neumím azbuku, a tak používám Google translate. Vždycky si svůj anglický text přeložím do ukrajinštiny, pošlu jim to a zase zpětně si překládám jejich zprávy. Taky mi posílají fotky. Opravdu se mi po nich stýská. Doufám, že až pojedu do Česka, tak je zase uvidím.
Co bys vzkázala potenciálním dárcům?
Jestli je jedna záležitost, na kterou byste měli dát peníze, tak jsou to právě ukrajinské děti. Válka nezačala jejich vinou, ničím svou situaci nezavinily. Pokud jim darujete peníze, dáte jim opět šanci na normální život.
Autorka: Anna Plová