Zapojení mladých lidí do budoucnosti planety je velké téma i pro OSN
Zapojení mladých lidí do budoucnosti planety je velké téma i pro OSN
Přihlásila jsem se na výzvu Caritas Internationalis, což je naše zastřešující organizace se sekretariátem v Římě. Hledali jednoho delegáta/ku Caritas na Fórum. Bylo třeba sepsat si životopis a motivační dopis s vysvětlením, čím bych na Fóru mohla přispět. K mému úžasu se ukázalo, že ze všech evropských charit jsem se přihlásila jako jediná, takže v Bruselu se nemuseli zdržovat s užším výběrem, který měl proběhnout, a rovnou vše poslali do Říma. Tam se pak během výběrového řízení podařilo zajistit prostředky na to, aby mohli vyslat delegátky dvě. Fóra jsem se tedy nakonec zúčastnila já a Alice Cowardine z Caritas Australia. Veškeré náklady, tedy letenky, dopravu na místě, ubytování, diety i víza, byly pokryty sekretariátem. Moje účast a to, že to vyšlo, mi přišla trochu jako zázrak, ale spíše to ukazuje, že u nás děláme aktivity a projekty zajímavé i pro zahraniční organizace.
Jako delegátka jsem reprezentovala organizaci Caritas jako takovou. Mým úkolem bylo zúčastnit se panelové diskuze a promluvit o tom, jak v naší práci zapojujeme mladé lidi do aktivit, které se týkají klimatických změn. Diskuze byla součástí tzv. side eventu, který Caritas organizovala spolu s organizacemi World Vision, Child Fund Alliance a Save the Children. Společně se mnou byla v panelu kolegyně Alice z Austrálie a dvě zástupkyně mládeže – Sathana z Indie a Ana z Indonésie. Celá akce měla za cíl prezentovat to, jak mladí lídři a mladí lidé přistupují ke klimatickým změnám a co dělají pro to, aby na ně, na jejich prostředí a jejich komunity měly co nejmenší dopad. Snažili jsme se ukázat, že i mladí lidé přispívají do debaty o problematice a mají vlastní nápady, energii a zájem o témata týkající se klimatu.
Fóra se účastnily tisíce lidí. Jednak to byli představitelé členských států; členové vlád, zástupci vládních organizací, ministři apod. Další byly neziskové organizace, iniciativy a různé instituce z celého světa a asi 125 pak keynote speakerů/ek a panelistů/ek.
Fórum se koná každý rok a je zaměřeno na pět vybraných cílů udržitelného rozvoje, takzvané SDGs (anglicky „sustainable development goals“), které tvoří Agendu 2030. Čtyři z nich rotují a jsou každý rok jiná. Letos to byly: konec chudoby, konec hladu, klimatická opatření a mír, spravedlnost a silné instituce. Jeden se opakuje každý rok, a to partnerství ke splnění cílů. Kolem těchto se pak vystavěl program celé akce. Side eventů jako byl ten náš, proběhlo během fóra přes 200. Několika z nich jsem se zúčastnila i já; byla jsem třeba na debatě týkající se fenoménu digitální chudoby, kterou organizovala jedna nezisková organizace z Jižní Koreje. To téma mě velmi zaujalo. Myslím, že v Česku se o tomto zatím moc nemluví, přitom i u nás už jsme se setkali s velmi konkrétními případy - vzpomeňme na některé děti, které během pandemie covidu neměly doma počítač a internet, a tím pádem ani přístup k online výuce.
Sdílela jsem naši zkušenost z projektů, které děláme v Young Caritas a v Charitě Česká republika. Tím, že tématem byla mládež, jsem mluvila hlavně o naší výzvě Young Caritas Advocates a projektu EVOCA. Ve výzvě pro mladé lidi Advocates se účastníci a účastnice zabývali tím, co je v jejich okolí pálí a na co chtějí kriticky upozornit. Některé skupiny si vybraly téma plýtvání jídlem ve školení jídelně, což jsem zmínila právě v panelové diskuzi. Za plýtváním jídlem se totiž skrývá i plýtvání energiemi. Přes projekt EVOCA vysíláme mladé lidi z celé Evropy na charitní pobočky v Asii, Africe a jihovýchodní Evropě. Stráví tam téměř rok a zapojují se do programů zaměřených na podporu místních komunit, udržitelné zemědělství, recyklaci a dalších. Aktuálně se vrátili dvě dobrovolnice a jeden dobrovolník z Iráku, další tři odletí brzy do Zambie a do konce roku snad další mladé lidi vyšleme také do Gruzie a Moldavska.
Uvědomila jsem si téma globálního klimatu v celé jeho komplexnosti. Změna klimatu je multioborové téma, není to jen o tom sázet stromy a sbírat odpadky. Obecně mám ráda velké akce tohoto typu, protože tam člověk uvidí ten „bigger picture“ a to mě vždy nabije. Pokud zrovna nepracuje přímo v OSN, logicky je jeho zaměření spíše lokální a je to tak v pořádku. Ostatně každý z nás, i v rámci našeho panelu, přijel z úplně jiného prostředí a jiného kulturního kontextu. Kolegyně Alice mluvila o své zkušenosti z Austrálie, Ana a Sathana přispěly zase svým úhlem pohledu. Dohromady jsem si tak mohla složit komplexní obrázek o mladých lidech po celém světě a jejich potřebě pracovat na budoucnosti.
Multikulturní charakter a ruch velkoměsta jsem si užívala moc. V anglo-americkém světě vždy ocením i bezprostřednost při komunikaci, skvělý pokec s cizími lidmi na ulici, příjemnou prodavačku v supermarketu. Jsou to drobnosti, ale dohromady udělají skvělý dojem, a jako bývalá lektorka angličtiny si to užívám ještě víc. Většinu pracovního týdne jsem se pohybovala v části Midtown East. Až den před odletem se mi podařilo projít si i další čtvrti, hlavně dolní Manhattan, památník 11. září, Wall Street a další. Bylo pár míst, kam jsem se chtěla podívat a nestihla jsem to. Třeba do legendárního Central Parku jsem jen nakoukla. Takže vrátit se tam rozhodně musím!
Určitě ano, náš side event se celý nahrával, záznam je možné shlédnout na YouTube zde, panelové diskuze začíná zhruba v čase 46 minut 40 vteřin. Na facebookové stránce Young Caritas je také reel z mého dne v New Yorku. Výstupy Fóra jako takového jsou pak na webu k dispozice zde.
Po panelové diskuzi se na nás vrhla spousta lidí, aby si s námi vyměnili vizitky a prohodili pár slov, většina však byla z pro nás velmi vzdálených lokalit typu Taiwan nebo Los Angeles. Člověk ale nikdy neví, jaká spolupráce vyjde. To mě na práci v neziskovém sektoru baví. Byla jsem také na setkání v prostorách stálé mise České republiky při OSN, kterou Česko organizovalo spolu s Gruzií a Zimbabwe. Tam jsem se potkala s lidmi z českého ministerstva zahraničí, životního prostředí, náměstkem ministra pro místní rozvoj i ambasadorem České republiky, panem Kulhánkem. Mile mě překvapilo, že na ministerstvu zahraničí vzniklo celé oddělení zabývající se udržitelným rozvojem. Také jsem se dověděla, že chce Česká republika příští rok provést tzv. National Voluntary Review, tedy dobrovolný národní přezkum našeho pokroku v Agendě 2030, a přijít s ním na fórum 2025.
Čas se tam o tom všem detailněji pobavit jsme bohužel neměli, doufám tedy, že se k tomu nějaká další příležitosti najde. O tom je ostatně jeden z výše zmiňovaných cílů udržitelného rozvoje, který je základním pilířem všech ročníků fóra – o partnerství a spolupráci, skrze které lze Agendu 2030 posouvat dál a jednoho dne snad i naplnit.