Tři sestry − Příběh kolednice

Lucka Šiprová vyrazí v tříkrálovém převleku už popatnácté do ulic Kuřimi. Koleduje tu od roku 2005 s přestávkou v lednu 2015, kdy odjela na studijní pobyt do zahraničí. V průběhu let se k ní na koledu připojily také její dvě mladší sestry Terka a Bára. Obyvatelé kuřimské Bezručovy čtvrti se na sesterskou trojici už těší. Tady je Luciin příběh! A jaký je ten váš?

Kapka ke kapce,
Až je džbán plničký,
Korunka ke korunce
Do charitní kasičky.

Můj kolednický příběh se začal psát v roce 2005, kdy u nás v Kuřimi v kostele hledali dobrovolníky na Tříkrálovou sbírku. Tehdy ji u nás organizoval Pavel Juračka a já jsem si chtěla koledování vyzkoušet. Domluvila jsem se se svými oddílovými vedoucími ze skautu Pastelkou a Fiškou, které taky chodily do kostela. Byla nám přidělena Bezručka, paneláková čtvrť v Kuřimi a přilehlé ulice. Dnes už si toho moc nepamatuji, krom velké nevstřícnosti lidí (byl to tuším první ročník v Kuřimi). Ale taky mi v paměti uvízlo pár lidí, kteří byli tak nadšení z příchodu králů, že se se mnou fotili. Celkově se neodhadla časová náročnost, a tak jsme svoji část ani za 12 hodin chození nestihly. 

Mé vyprávění se tak zalíbilo mé mladší sestře Terce, že chtěla jít další rok taky. Takže v lednu 2006 jsme vyrazily v sestavě Pastelka, sestra Terka a já. Tentokrát jsme koledovaly v rodinných domech. Postupovaly jsme rychleji, ale toho roku byla zase větší zima a lidé otvírali dost málo, protože sbírku ještě neznali a v rodinných domcích žili spíše starousedlíci, kteří se báli.

V roce 2007 jsme chodili ve čtyřech a vzali jsme s sebou flétny. Jenže nám mrzly prsty a hra nezněla dobře, takže jsme zjistili, že zpěv je lepší. Znovu jsme dostali na starost koledování v Bezručce a od té doby nám zůstala. Jedná se o jeden z největších úseků v Kuřimi, chodíme vždycky od 8 nebo 9 ráno, celých 12 hodin bez přestávky. Loni jsme to počítaly a je to zhruba 300 bytů a rodinné domky na jedné ulici.

Přelomovým se pro nás stal rok 2009, protože se k nám přidala nejmladší sestra Baruška. Tohle nás to hrozně bavilo − tři sestry, tři králové. Od té doby chodíme všechny tři každý rok Bezručku, kromě roku 2015, kdy to holky musely zvládnout samy, protože jsem odjela na Erasmus. Líbí se nám, že nás už lidi znají, těší se na nás (obzvláště ti starší) a věří nám, takže ví, že nejsme podvodníci. Některé babičky nás dokonce berou jako motivaci, proč „přežít do dalšího roku“, alespoň to tak s nadsázkou říkají.

A co nás na sbírce nejvíc baví? Ta radost, kterou u lidí vidíme. Cestu vybraných peněz sledujeme spíš zpovzdálí, ale přímo se setkáváme s radostí lidí z toho, že můžou pomoci. Že se usmívají, zazpívají si s námi, to je hrozně krásné. A když chodíme kolem některých paneláků, tak za všechny roky, které jsme tam byly, máme pocit, že za námi něco zůstalo...

Sepsala Lucie Šiprová, básnička Tereza Šiprová

Pokud se vám Lucčin příběh líbil a chcete nám napsat ten svůj, ozvěte se nám na e-mail tks@charita.cz. Rádi zveřejníme také vaše časosběrné fotografie z různých let na tříkrálové koledě.