"V dnešním propojeném světě není žádná země příliš daleko", říká programová vedoucí mise v Zambii, Martina Havlíková

Rozhovor s Martinou Havlíkovou, programovou vedoucí mise Charity Česká republika v Zambii

"V dnešním propojeném světě není žádná země příliš daleko", říká programová vedoucí mise v Zambii, Martina Havlíková
Charita Česká republika působí v Zambii již od roku 2013 a jedná se o vůbec největší zahraniční misi, kterou má. V této zemi se Charita zaměřuje především na podporu uprchlíků a rozvoj ekonomické soběstačnosti nejen jejich, ale i místních lidí. Mimo to se snaží o podporu vzdělávání formou stipendií pro ohrožené skupiny, provozuje komunitní centra či pořádá různé volnočasové akce. Martina Havlíková působí v Zambii již 12 let a v současnoti je programovou vedoucí mise.
Jaké jsou hlavní aktivity zahraniční mise Charity Česká republika v Zambii?


Prioritní sektory mise Charity Česká republika v Zambii jsou zdravotnictví a výživa, podpora obživy a soběstačnosti a podpora vzdělávání. V současnosti se většina našich projektů zaměřuje na podporou obživy a soběstačnosti chudých a znevyvýhodněných lidí včetně uprchlíků. Pracujeme s drobnými farmáři na zvýšení jejich produkce a produktivity a zároveň podporujeme pěstební metody, které jsou trvale udržitelné a šetrné k životnímu prostředí. Nedílnou součástí takového projektu je i zprostředkování přístupu na trh a k finančním institucím  a budování kapacit v podnikatelských a manažerských dovednostech. Také podporujeme zpracování zemědělské produkce a přidanou hodnotu, v praxi to je například založení zpracovatelského podniku na výrobu ovocných džusů, sušeného ovoce nebo výrobu organického hnojiva. Nezemědělské projekty zahrnují řemeslné vzdělávání pro mládež, rozvoj drobného podnikání a podpora řemeslníků. Důležitým tématem je pro nás finanční inkluze a finančí gramotnost. Spousta lidí pořád nepoužívá finanční služby, například nemá šanci dostat půjčku nebo pojištění. Jedním z řešení jsou neformální komunitní spořící skupiny, kdy členové společně spoří a půjčují si drobné částky. S rychlým pokrokem mobilní technologie a digitalizace se také vyvinula spousta finačních produktů, které jsou finančně dostupné a přístupné přes mobilní telefony, takže i to je součástí našich projektů. 
Kromě projektů na podporu obživy a soběstačnosti jak pro místní lidi, tak pro uprchlické komunity, také podporujeme sociální služby a vzdělání pro uprchlíky a to různou formou – koordinujeme DAFI Scholarship Program – stipendia pro uprchlíky, provozujeme nízkonákladová komunitní centra pro uprchlíka místní komunity, nebo organizujeme volnočasové a vzdělávací aktivity pro děti, mládež a dospělé.
Dalším velkým tématem je pro nás výživa. Je to průřezové téma, které je relevantní v zemědělských projektech, ale také se zvlášť zaměřujeme na vzdělání školních dětí, těchotných a kojících žen a jejich malých dětí. Vyvážená dieta je možná i konzumací potravin, které jsou dostupné ve venkovských komunitách a člověk nepotřebuje do obchoďáku nakoupit drahé potraviny, aby měl tu správnou stravu. Naše mise začala své působení v Zambii v roce 2013 projektem na podporu Zlepšení kvality a dostupnosti péče o matku a dítě, který pokračoval až do roku 2018. Bohužel priority donorů se mění a nám se nepodařilo získat další zdroje, které by nám umožnovali v podobných aktivitách pokračovat. 
 

 Proč je podle vás důležité pomáhat lidem v zemi, která je od České republiky natolik vzdálená, jako je právě Zambie?

Česká republika a Zambie mají dlouhou historii spolupráce. Mnoho lidí zde zná Emila Holuba, českého rodáka a cestovatele. Ale hlavně tato spolupráce sahá do nedávné minulosti, kdy mnoho Zambijců studovalo nebo i pracovalo v socialistickém Československu a za dobu našeho působení jsme potkali spoustu lékařů nebo vládních úředníků, kteří s námi mluvili česky. I česká rozvojová a humanitární spolupráce se Zambií má dlouhou historii.
I když abych úplně odpověděla na otázku, tak v dnešním propojeném světě není žádná země příliš daleko a události ve světě jsou tak propojené, že jejich dopady se dají pocítit i tady v Zambii a to včetně světové ekonomické krize nebo změny klimatu. Pevně věřím v to, že spolupráce a otevřenost jsou mnohem více produktivní a vedou ku prospěchu většině, než uzavření se do sebe a soustředění se jenom na sama na sebe. A když to vezmu čistě prakticky, tak i zambijský trh může být velice zajímavý pro české firmy a spolupráce na rozvojové úrovni může vytvořit vztahy, které pak povedou k dalším příležitostem.

 
Jaká je v Zambii situace, co se týče politiky či etnického napětí? Mnoho afrických zemí se často potýká s různými etnickými konflikty a například sousední Kongo je krvavými konflikty nechvalně známé. Jak se tyto situace promítají v samotné Zambii? 

Když přijedete do Zambie, tak jedna z prvních věcí, které uslyšíte od místních je, že Zambie je mírumilovná země a lidé tu jsou přátelští. Souhlasím s tím a je to také jedním z důvodů, proč tu žiji a pracuji už 12 let. V Zambii nikdy nebyla žádná válka. Je zde 72 různých etnických kmenů na populaci 15 milionů. Je zde demokracie, i když není perfektní, zatím bylo vždy nenenásilné předání vlády po vítězných volbách opozicí a situace v zemi je dlouhodobě bezpečná. Za dobu mého působení se vyskytly ojedinělé konflikty. Například v roce 2016 byla série xenofobních útoků a rabování v chudinských čtvrtích hlavního města Lusaky, které byly namířené převážně na uprchlíky a cizince provozující malé obchůdky. Zároveň se to ale interpretovalo jako „hladové protesty“ a přestože spouštěčem byly rituální vraždy (nakonec se prokázalo, že byly spáchané Zambijci), tak hlavním důvodem byla zhoršující se ekonomická situace a beznaděj lidí. A co se týká soužití různých etnických kmenů, tak samozřejmě existují různé stereotypy nebo spřízněnost příbuzných kmenů a nevraživost vůči jiným. Vláda dlouhodobě podporuje filozofii prvního prezidenta Kennetha Kaundy a jeho slogan „One Zambia, one nation“ a nejsou to vyhrocené konflikty mezi různými etniky jako v některých dalších zemích.

Jak místní lidé vnímají uprchlíky, kteří přicházeli, či stále přichází, z různých zemí, ve kterých probíhají nějaké ozbrojené konflikty?

Zambie má dlouhou historii příjimání uprchlíků ze sousedních zemí. Například uprchlický tábor Mayukwayukwa, kde i dlouhodobě působíme, byl založený v roce 1966 a je jedním z nejstarších uprchlických táborů v Africe. Zambijská vláda má dlouhodobě  vstřícný přístup, i když existují i celkem jistá omezení, které jsou limitující pro volný pohyb a ekonomickou aktivitu. Zambijské uprchlické tábory nejsou klasické tábory, které by byly nějak oplocené a uzavřené, naopak urchlíci v těsném soužití s místní komunitou.

Jak je na tom Zambie s ohledem na sociální nerovnosti? Jak moc jsou v tamní společnosti rozevřené pomyslné nůžky a jak se v této souvislosti angažuje vaše mise? Vnímáte například v nějaké míře korupci či byznys s nerostnými surovinami? 

Sociální nerovnosti tu jsou stále velké a mé dojmy jsou, že se neustále rozdíly mezi lidmi zvětšují, chudí lidé jsou chudší a bohatí lidé bohatší. Podle statistik Světové banky, pod hranicí chudoby (3.65 USD na den) žije 78% obyvatel. Navíc Světová banka překlasifikovala kvůli současné ekonomické situaci Zambii ze středně příjmové země na nízkopříjmovou zemi pro rok 2023. 
Když přijedete do hlavního města Lusaky, tak budete ohromení tím, kolik tam najdete moderních obchodních center a jaké tam jsou hezké velké domy v zeleni, ale když se pak vydáte do chudinských čtvrtí na okraji Lusaky, tak dostanete naprosto jiný obrázek. A ani nemusíte vyjet daleko za Lusaku, abyste se dostali do chudých venkovských komunit, kde rodiny ani nemaji svůj záchod a tekoucí pitnou vodu. 
Zambie je závislá na produkci a vývozu mědi, je druhým největším producentem na světě. Nejsem si vědoma, že by nás korupce či byznys s nerostnými surovinami přímo zasahoval a jsou jiné organizace, které se tím zabývají. Pro nás je asi nejvýnamější, že doly jsou potenciální trh na zemědělskou produkci pro naše farmáře a také potenciální zaměstnavatelé pro studenty našich řemeslných kurzů z uprchlického tábora Meheba v Severo-západní provincii.
Na začátku jsem zmiňovala, že podpora obživy a soběstačnosti je jednou z našich hlavních priorit a to budováním kapacit farmářů, podnikatelů a řemeslníků jak v relevantních technických dovednostech, tak podnikatelských a manažerských znalostech. Nedílnou součástí je pak spolupráce se soukromým sektorem, jak potenciálními kupci produkce a výrobků, tak finačními institucemi, aby měli naši klienti přístup ke kapitálu a dalším podstatným službám.  

S jakými problémy při své činnosti se nejčastěji setkáváte a jak Vaší misi vnímají místní lidé? Dostáváte se při vašich aktivitách do nějakých konfliktů?

Ve všech našich projektech blízce spolupracujeme s vládou a místními strukturami včetně tradičních vůdců a to nám pomáhá proniknout do komunit a spolupracovat na místní úrovni. Jedním z největších problémů, který máme je logistická náročnost při naši práci a velice omezené zdroje k tomu, abychom mohli mít dostatečný počet aut a motorek pro naše zaměstance. Zambie je desetkrát větší než Česká republika a kromě velkých vzdáleností v našich komunitách, tu jsou silnice ve špatném stavu nebo vůbec žádné, obzvlášť  ve venkovských oblastech. A třeba Západní provincie má náročný písčitý terén a bez auta s pohonem na čtyři kola se nikam nedostaneme. To má samozřejmě dopad na celkový rozvoj oblasti, protože je pak náročné dostat produkty na trh nebo mít kvalitní zdravotnické služby.  
Dalším častým problémem v poslední době je výstaba infrastruktury, například provozovny na zpracování manga nebo třídu na výuku řemesel, kdy vybraní stavitelé mají zpoždění v nejlepším případě a v tom horším je problém s kvalitou stavby nebo stavbu ani nedokončí. My to pak musíme řešit za podpory vládních partnerů a v extrémních případech legální cestou. 

Dotýká se Zambie nějakým způsobem klimatická změna například v souvislosti se zdroji či obživou? Pozorujete nějaké problémy, které klima v Zambii způsobuje?

Klimatická změna se výrazně dotýká Zambie a nezažila jsem nikdy, že by zambijská vláda měla diskuze o tom, zda je klimatická změna způsobená člověkem nebo zda má smysl něco dělat, ale prakticky se řeší, jak se přizpůsobit negativním dopadům a její mitigaci. Samozřejmě tyty dopady nejvíce ovlivňují drobné zemědělce a to zejména kvůli tomu, že se zpožďují deště v hlavní pěstební sezóně, jsou častější sucha, ale také v některých oblastech častejší povodně. 

Doporučili byste Evropanům cestu do Zambie? Pokud by měl někdo zájem přijet do Zambie jako dobrovolník na Vaší misi, je to vůbec možné a co by pro to měl případně udělat?

Návštěvu do Zambie vřele doporučuji, je to bezpečná země, kde se mluví anglicky, ale zároveň přírodní parky nejsou přeplněné turisty. Nejznámější atrakcí jsou Viktoriiny vodopády. Jsou to jedny z největších vodopádů na světě a jedním ze sedmi přírodních divů světa. Ale třeba i cestou do Západní provincie, kde pracujeme, a která je jednou z nejchudších a nejméně rozvinutých provincií Zambie, se můžete zastavit v Kafue National Park a v pak v provinčním hlavním městě Mongu budete mít krásný výhled na planinu řeky Zambezi. A nedaleko odtamtud je Liuwa Plain National Park, kde každoročně migrují tisíce pakoňů.  
Dobrovolnictví na misi obvykle závisí na specifické situaci a našich kapacitách v daném období, například konec a začátek roku jsou pro nás tradičně náročné. V minulosti jsme měli nejčastěji studenty z českých univerzit, kteří měli většinou specifické granty pro svou stáž. V současnosti máme omezené kapacity a také zdroje. Pokud by měl někdo skutečně zájem naši misi podpořit, tak by nám nejvíce pomohl peněžním darem.