České Budějovice

Václav Peltan

koordinátor Young Caritas
Diecézní charita České Budějovice

Facebook   Instagram

Mapa
Hradec Králové

Oxana Evsina 

koordinátorka Young Caritas
Diecézní katolická charita Hradec Králové

Facebook

Mapa
Plzeň

Milena Sojková

projektová koordinátorka Young Caritas
Diecézní charita Plzeň

Instagram    Facebok

Mapa
Praha

Petra Špiková

koordinátorka Young Caritas
Charita Česká republika

Facebook Instagram

Mapa

„Současná módní scéna podporuje plýtvání látek a zneužívání levné pracovní síly,“ říká Sarah Dunn

Přečtěte si rozhovor s módní návrhářkou a zakladatelkou projektu „Boadicea“ Sarah Dunn.
Ačkoliv se Sarah narodila ve Francii a její rodiče jsou Britové, většinu svého života strávila v České republice. Vystudovala gymnázium v Lounech a posléze oděvní návrhářství v Praze.

„Současná módní scéna podporuje plýtvání látek a zneužívání levné pracovní síly,“ říká Sarah Dunn

Jako každý začínající umělec čelí řadě pragmatických problémů, ale její vášeň k návrhářství je vždy natolik silná, že překoná všechny strasti.  Letos v září se Sarah ujala workshopu upcyklace, který proběhl v rámci swapu oblečení v informačním centru Charity Česká republika. V následujících řádcích se dočtete, čím se mladá umělkyně motivuje a inspiruje, stejně jako jaké pro ni bylo vyrůstat v Čechách pod taktovkou britské výchovy.

Co je tvou největší inspirací?

Inspiraci nacházím absolutně všude. Vše, co vidím i slyším mě inspiruje k tomu abych leccos kreslila a vytvářela z toho oděvy. Inspirují mě také minulé časy, kdy se lidé řídili určitým dress codem. Tenkrát se mohl kde kdo obléct do něčeho krásné ušitého, z kvalitního materiálu a rázem mu to slušelo.

Inspiruješ se i konkrétními osobnostmi ze světa módního průmyslu? Máš například nějaký návrhářský vzor?

Inspiruje mě geniální návrhářka Edith Head. Přes 50 let navrhovala pro nejznámější hvězdy Hollywoodu ikonické outfity. Vyhrála za svoji práci Oscary a pracovala se světoznámými režiséry (například s Hitchcockem). Zakládala si na blízkém pracovním vztahu se svými klienty a na tom, aby se finální produkt se líbil všem – herečkám, režisérům a hlavně jí samotné.

Myslíš, že bys měla lepší, horší nebo zkrátka jiné šance uplatnit se jako návrhářka, kdybys žila v Anglii nebo Francii?

Nejspíš ano. V Čechách jsem studovala oděvní návrhářství a ve škole jsme měli skvělé učitele, pro které bylo klíčové, abychom si vytvořili kontakty na lidi z praxe.
Kdybych měla ty samé zkušenosti ve Francii nebo například v Itálii, byl by můj společenský kruh kontaktu nejspíš o něco širší.

Co bylo nejtěžší na vyrůstání v cizí zemi?

Nedá se to jen tak podat. Plno věcí jsem jako malá měla těžké. Hlavně to, že rodiče jsou Angličané a neumí česky a výchova byla čistě britská (včetně tradic, způsobu chování a přístupu k životu). Byla jsem od začátku považovaná ze velmi „divnou‘‘ nebo „jinou‘‘ holčičku. Bohužel v Čechách se „divné‘‘ často rovná špatnému. Jako Angličanka jsem byla docela často obětí šikany. Veškerou pomoc s domácími úkoly nebo školními projekty jsem musela vyřešit sama. Ve Francii měli mí rodiče podobné zkušenosti, ačkoliv uměli trochu francouzsky, ale přístup vychovatelů a učitelů byl úplně jiný. Měli soucit a porozumění pro naší rodinnou situaci a snažili se pomoct, jak to jen šlo. V Čechách, na malé vesničce, to bylo úplně opačné. Zažila jsem příjemnější přístup až na konci gymnázia, kde měla například moje češtinářka modernější přístup a hlavně pochopení pro to, že čeština není můj rodný jazyk.

Často ve své tvorbě znovu používáš kusy oblečení nebo materiály, kterým pomocí upcyklace vdechneš nový život. Myslíš, že by se všichni měli více zamýšlet nad tím, jaké oblečení vyhazují, zda by se třeba nedalo ještě nějak využít?

Rozhodně! Ti co mě znají, vědí, že nikdy nevyhodím kus oblečení. Bud se rozstřihne, roztrhne, přešije nebo jinak znovu použije. Jestli to není možné, dá se oblečení alespoň darovat. Tuny oblečení v dnešní době končí na hromadě a výsledkem je akorát víc a víc odpadu. Naše generace s tím možná problémy mít nebude, ale ty další ano a co jiného by mělo být větší prioritou, než zpříjemnit a zlepšit život našich dětí následně a jejich dětí?

Ovlivnila nějak tvoji tvorbu i současná epidemická situace? Měla jsi například více času na šití nebo ti naopak chyběla inspirace?

Inspirace mi nikdy nechybí, ale bohužel jsem si musela nasadit okovy ve formě zaměstnaní v korporátu. To pro mě znamená méně času na šití a kreslení a hlavně méně energie a motivace.

Sleduješ místní či zahraniční módní trendy a ovlivňuje tě nějak současná módní scéna?

Místní a zahraniční trendy jsou už v dnešní době podle mě jedna a ta sama věc, hlavně díky internetu. Dle mého názoru se dnes výjimečné styly se dají nacházet v pro nás dalekých místech, jako třeba Asie, například v Japonsku. Současná módní scéna mě ovlivňuje jen tak, že jsem přesvědčena, že to není nic pro mě, jelikož do velké míry podporuje plýtvání látek a zneužívání levné pracovní síly.

Táhne tě něco do cizích zemí nebo vidíš svou budoucnost tady v Česku?

Velmi ráda bych navštívila plno míst. Měla jsem to také v plánu, ale kvůli epidemii musím zůstat v Česku. Život ale dlouhodobě vidím čistě v Čechách, kde je mi vždy nejlíp.

Máš nějaké oblíbené lokální značky oblečení, nebo značky, které vyrábí udržitelnou módu?

Nenakupuji oblečení. Pro sebe si šiji nebo se oblečením nechávám obdarovávat známými. Nějaké české značky znám a jejich práce se mi zdá dobrá (La Femme Mimi, Yaxi Taxi, Jane Bond). Co se týče výroby udržitelné módy, sleduji své bývalé spolužáky ze školy, kteří se o ní začali zajímat. Rozjeli svůj brand (LWK) a jsem zvědavá kam až to dotáhnou.

Jaký máš názor na greenwashing? Myslíš, že je to velký problém?

Nejhorší na greenwashingu je, že může vest k tomu, že se lidé chovají neekologicky. Pokud si zákazník koupí produkt s tím, že je ekologický, a potom se ukáže, že vůbec není, tak nejenom, že se tím ekologii nepřispělo, ale naopak právě došlo k poškození životního prostředí. Co ale čekat od lidí. Poslední dobou mám dojem, že ze všeho dobrého se stane něco zlého, jakmile to padne do lidských rukou. Většinou je vše business, business, business.

Jak trávíš svůj volný čas, když zrovna nešiješ nebo nekreslíš?

Hodně času trávím u našich koní, které máme ve vesnici, kde bydlí rodiče. Poslední dobou mě hodně baví malovat nejen na papír a látku, ale také na zdi svého pokoje. Dalším mým velkým zájmem je hudba.

Poměrně dlouho jsi bubnovala v kapele The Silver Spoons, která se v poslední době zapsala do povědomí české veřejnosti několika písněmi, a ve které stále působí tvůj bratr. Podílíš se ještě někdy aktivně na jejich koncertech z pódia nebo už je jen podporuješ z publika?

Někdy mě kluci žádají, abych jim zazpívala nějaké back vocals nebo přímo duet s bratrem. Stále jim hodně pomáhám v backstage. Chci Augustina podporovat, jak to jen jde. Jsem na něj šíleně pyšná a jsem ráda, že jsem mohla být součástí kapely.