Dobrovolnictvím k rozvoji osobnosti
Dobrovolnictvím k rozvoji osobnosti
Co tě přivedlo k dobrovolničení v Young Caritas?
Protože jsem ve třeťáku na střední a mám ještě dost volného času, respektive dělám všechno pro to, abych ho neměla, ráda se aktivně zapojuji. Ať už je to hraní beach volejbalu, mimoškolní aktivity nebo práce v kavárně. Jsem poměrně extrovertní člověk, takže raději trávím čas ve společnosti, než abych seděla sama doma. A protože jsem si díky práci v kavárně uvědomila, že mě práce s lidmi a obecně komunikace baví, napadlo mě, že bych mohla dobrovolničit, abych se dál rozvíjela. Přišlo mi to jako skvělá možnost a nová životní zkušenost, která dneska už dnes trvá téměř rok.
Jaký byl ten impuls k tomu, že sis řekla, že raději zadarmo pomůžeš uprchlíkům z Ukrajiny, než abys si přivydělala?
Tak jedna věc byla, že už jsem příjem z brigády měla. Ale já nikdy vyloženě nešla primárně brigádničit kvůli penězům, ale spíš kvůli zkušenostem. Takže jsem si řekla, že peníze za práci ani nepotřebuju a že chci něco dělat proto, že mě to baví, můžu konat dobro a mít z toho dobrý pocit. Vím, že se mě na to spoustu lidí ptalo, jestli jsem v pohodě s tím, že investuju svůj volný čas a nic za to nedostávám zpátky. Mě ale upřímně tady ta myšlenka nikdy nenapadla, brala jsem to automaticky. Vždycky jsem to dělala kvůli dobrému pocitu, kvůli sobě a kvůli druhým. Dobrovolničení pro mě byla taková jistota. Nic mi v něm nebránilo a měla jsem čas, chuť i zapálení.
Do jakých všech aktivit v Young Caritas jsi zapojená?
Jsem dobrovolník asi tak na všechno. Na dětských akcích jsem se účastnila třeba Mikulášské besídky, kterou jsem pomáhala organizovat, a nakonec jsem dělala i anděla. Zapojuji se do kreativních kluboven, kdy děti hlídám a pomáhám s danou aktivitou, například jsme vyráběli květináče. Také se účastním různých výletů. Pak ještě doučuju jednu ukrajinskou slečnu. Pomáhala jsem jí s přípravou na přijímačky a teď se věnujeme češtině, aby se lépe začlenila a měla příjemnější nástup na střední školu.
Co tě z toho baví úplně nejvíc?
Mě baví úplně všechno, ale nejraději mám asi klubovnu, když se v ní děje nějaká akce, třeba ta Mikulášská. Protože tam je ta interakce s dětmi jednodušší v tom, že se lehce zabaví. V klubovně v Centru Young Caritas je spoustu míst, kde si můžou hrát, něco tvořit, malovat si, takže tam tak různě pobíhám, pomáhám a hraju si s nimi.
Jak se liší tvůj přístup v rámci těchto aktivit, kdy se jednou věnuješ malým dětem a podruhé středoškolačce?
Na dětech se mi líbí, že mají úplně jinou mentalitu a jiný pohled na svět. Všechno kolem nich je vlastně hra. Jsou mi blízké tím, že jsem v jejich věku taky byla a není to tak dávno, takže si pamatuju, co mě tehdy bavilo. Dokážou mě vytrhnout z reality, ve které žiju jako dospělá, a to mi přijde super. Ano, jsou to děti, je to náročné, ale má to svoje přirozené kouzlo. Naopak s tou středoškolačkou už je to větší zodpovědnost. S dětmi je to hra a zábava, ale tady už předávám informace, které jsou součástí našich dospělých životů. Přestože se pokouším jí je podávat zábavnou formou, je to už o něčem jiném.
Co tě tedy motivuje něvenovat se jen té zábavné části?
Baví mě studium celkově, ráda vzdělávám sebe i ostatní. Třeba když mi šla ve škole matika, zpětně jsem ji vysvětlovala svým spolužákům, což mi ve výsledku pomáhalo si látku lépe zafixovat. Se středoškolačkou z Ukrajiny probíráme látku, kterou jsem dělala tři roky zpátky, sedla mi a jsem si v ní jistá. Takže mě na tom motivuje to, že jí vysvětluju látku tak, aby jí lépe porozuměla, a tím jí ulehčuju ve škole.
Měla jsi před tím, než jsi k Young Caritas přišla, nějaké obavy z práce s lidmi z Ukrajiny?
Určitě. Bála jsem se jazykové bariéry, že si nebudeme rozumět a že si nesdělíme potřebné informace. Ale zjistila jsem, že žádná překážka v komunikaci neexistuje, když se chceme domluvit. Pak jsem se obávala, abych se při povídání s uprchlíky nedotkla nějakého citlivého tématu. To jsem hodně pociťovala s tou slečnou, když jsem ji začala doučovat. Při dialozích, kdy jsem se jí ptala na různé otázky, jsem si nebyla jistá, na co všechno se můžu ptát, do jaké míry je to všechno v pohodě.
Když máš nějaký problém právě spojený s dobrovolničením, dostaneš od Young Caritas nějakou podporu?
Měli jsme přednášku, kam přišla paní se zkušeností s prací s lidmi a ptala se nás, jak dobrovolničení vnímáme a zda máme nějaké obavy. Zmínili jsme, že se bojíme komunikovat určitá témata. Vlastně si ani nepamatuju, jaký byl závěr, ale každopádně mě to ujistilo, že pokud se vysloveně neptám na osobní věci, je to v pořádku. Neřešili jsme ale jen tohle, bavili jsme se třeba i o přístupu k dětem, jak se chovat, když třeba zlobí. Každopádně Young Caritas nám poskytuje spoustu takových možností. Měli jsme třeba kurz první pomoci, což si myslím, že je super. Kdyby se něco stalo, tak víme, jak zasáhnout. Pak jsme měli i besedu na téma práce se vztekem, což je super na práci dobrovolníka, že máme možnost poznat i sami sebe.
Co vnímáš na dobrovolničení s lidmi z Ukrajiny jako nejtěžší?
Nejtěžší na tom je, že slečna je Ukrajinka, je tu teprve třeba rok a půl a tolik ještě nerozumí všem slovům nebo odbornějším termínům. Kolikrát to teda při doučování není jen o látce samotné, třeba o matematice, ale hlavně o tom, aby mi česky porozuměla.
Je něco, co ti na dobrovolné pomoci ukrajinským uprchlíkům dělá radost?
Největší radost mi dělá to jejich zapálení, kdy děláme aktivitu, která je zaujme a je na nich vidět, že je baví. Třeba při Mikulášské, když jsme po dětech za nadílku chtěli recitovat básničky, se k nám hrnuly a měly je vymyšlené. Když je to chytne, snaží se a jsou nadšené, tak to je pro mě největší odměna. Obecně mě ale na dobrovolničení nejvíce baví pocit, že dělám něco dobrého, něco, co má smysl. Zkrátka taková ta radost, kdy děláte něco navíc, něco pro někoho a vlastně za to nic nechcete. To, co jsem teď popsala, je pocit, který mě naplňuje a za něj mi to stojí.
Je naopak něco, co tě na dobrovolničení štve?
Asi upřímně ne. Nikdy mě nenapadlo nic, při čem bych si řekla, že mi to vadí. I kdyby tam něco bylo, tak se tomu dá podle mě vyhnout.
Co ti dobrovolničení dalo do života?
Určitě mnoho nových zkušeností, po kterých v životě hodně prahnu, poznání nových a sympatických lidí, co v Young Caritas pracují nebo je navštěvují. Určitě mi to dalo porozumění, možnost se zapojit do nové aktivity, pracovat s dětmi a možnost přispět v krizové situaci, která nastala kvůli válce. Hlavně mě ale tato zkušenost utvrdila v tom, že dobrovolničení je něco, co mě baví a co chci dělat dál.
Co bys vzkázala lidem, kteří o dobrovolnické pozici v Young Caritas uvažují, ale nejsou si tím jisti?
Určitě bych jim vzkázala, aby do toho šli, aby se nebáli, protože to stojí za to. Čekají vás jen pozitivní vzpomínky, s těmi negativními jsem se v Young Caritas vlastně vůbec nesetkala.
Pro více informací o našich dobrovolnických aktivitách sledujte náš Facebook nebo napište na youngcaritas@charita.cz.
Autorka: Anna Pálová