Jak můžeme být nápomocni nevidomým?

Patrně každý z nás již na ulici narazil na zrakově postiženého člověka. Vybavíme-li si takovouto zkušenost, mohou samotný obraz provázet i rozpačité myšlenky a pocity. Intuice Vám sice říká, abyste dotyčnému nabídli pomoc, vy však zkrátka nevíte jak. Zahoďme rozpaky a pojďme si společně představit, jak nevidomým správně pomoci!

V první řadě je třeba uvědomit si, co vlastně znamená být nevidomým.

Nevidomost označuje takové postižení, které danou osobu odřezává od možnosti se zorientovat. Nevidomý člověk jednoduše nevidí, zda se místo prodejny vlevo neotevřela jiná vpravo. „Chybí nám praktické informace. Nevidomost jako taková ovlivňuje pocit zařazenosti: slepota vede k tomu, že jsme trochu mimo, nechytáme kontextové informace,“ říká Pavla Vořechová, z Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR. Nevidomý člověk se musí naučit tento informační deficit překonávat.  

Dalším důležitým úkolem nevidomého je osvojení si schopnosti chodit sám. Pavel Hegner, ředitel Organizace nevidomých, upozorňuje, že „nevidomý musí být schopen opustit byt. Tím, že se člověk dostane ven mezi lidi, lze zabránit uzavření se do sebe“. Rodina totiž mnohdy vnímá nově vzniklou situaci velice tragicky. Kontakt se stejně postiženými může v člověku vyvolat novou naději. 

Mezi nejběžnější pomocníky napomáhající nevidomým v každodenní orientaci patří jak slepecké hole, tak speciálně vycvičení psi. I přes obdivuhodné schopnosti psů zahrnující například umění vyhodnotit, zda se společně s člověkem vejdou na chodníku vedle sebe, je třeba zvířecí roli nepřeceňovat. „Je to jako když řídíte auto. Pokud nejste dobrý řidič, vybouráte se na prvním rohu. Vzdálenost auta musím znát já. Pes neví, zda křižovatku může či nemůže přejít. Stejně tak mi pes nezalije čaj,“ upozorňuje Pavla. Pes svým uvažováním zůstává být na úrovni tříletého dítěte. Spolupráce psa a člověka vychází vždy z člověka.

Jak tedy nevidomému člověku můžeme být nejlépe nápomocni?  

Nejdůležitější ze všeho je komunikace. Jednoduše se zeptejte, zda dotyčný nepotřebuje pomoc. Zároveň se přesvědčte, zda postižený ví, že s ním hovoříte. Jindy běžná neverbální komunikace totiž v těchto případech nefunguje. Na druhou stranu však, pokud jde nevidomý sebejistě a není před ním žádná překážka, není mnohdy ani třeba ho oslovovat (taky byste totiž mohli být již desátý v řadě J ).  Nabízejte pomoc těm, kdo tápou nebo jsou v ohrožení. Ve chvílích, kdy se Vám situace jeví být nepřehlednou, může být na místě i dotyk. V žádném případě však nesahejte na vodícího psa samotného. Nakonec si verbálně ověřte, že člověk nově vzniklé situaci rozumí a můžete odcházet s přesvědčením, že to stálo za to a příště nabídnete pomoc zas.

P.S. Nezapomínejte pomáhat i v takových dnech, kdy nesvítí sluníčko! Nevidomý si totiž všímají, že při sychravých dnes lidé utíkají raději pod střechu. :)

Autor: Michaela Kříženecká