Rozhovor s naším dobrovolníkem v Irbílu
Rozhovor s naším dobrovolníkem v Irbílu
Na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem vystudoval obor Mezinárodní rozvojová a environmentální studia a přál jsem si využít své znalosti v praxi. Část bakalářského studia už jsem strávil v Indii a Anglii, vždycky jsem si čas v zahraničí užil. Také jsem si chtěl dát pauzu před nástupem na magisterské studiu, abych si ujasnil, jakým směrem se dále vydat. Strávit devět měsíců coby EVOCA dobrovolník mi tak přišlo jako zajímavý a smysluplný program na nejbližší rok.
Jednak kvůli náplně práce zaměřené na životní prostředí, ale taky kvůli osobní preferenci destinace. Asie, především její západní část, mi přijde jako jeden z nejzajímavějších regionů a dlouhodobě jsem se o tuto část světa zajímal. Přes rok jsem na univerzitě studoval perštinu. Několikrát jsem zavítal do východního Turecka, jen pár desítek kilometrů od iráckých hranic – tyto návštěvy jsem si vždycky užil.
Pracovní náplň je různorodá, mám tady šanci poznat, jak fungují různé oblasti nutné pro činnost organizace Charita Česká republika. Vyhovuje mi to zejména v tom, že tak zjistím, co mě baví nejvíc a čemu se chci věnovat do budoucna. Od začátku se pravidelně podílím na komunikaci, připravuju promo videa, video reporty z tréninků a další obsah na sociální sítě. Rovněž už jsem se podílel na psaní návrhu projektů a nedávno jsem začal vypomáhat ve finančním oddělení a logistice. Mezitím pracuji na rešerši ohledně environmentální situace v Iráku, která poslouží jako podklad pro budoucí projekty zaměřené na životní prostředí, které tady má v plánu Charita Česká republika realizovat.
Ráno v 8:45 mě společně s celým EVOCA týmem vyzvedne řidič a doveze do kanceláře. Většinou pracuji z kanceláře, ale vždycky mě potěší, když se podívám do terénu. Prozatím jsme měli několik výjezdu do města Duhok, kde probíhal jeden z našich projektů. Příjemnou změnou jsou různá setkání či schůzky, nebo když po Erbílu hledám vhodné místo, kde natočit videa na sociální sítě pro Charitu ČR.
V druhé polovině mého pobytu jsem špatně našlápnul a podařilo se mi zlomit si nárt. Naštěstí zlomenina není vážná a nebolí, jenže mě limituje v pohybu. Během třech týdnů jsem téměř vůbec nevylezl ze svého apartmánu, chyběl mi čerstvý vzduch a procházky v přírodě. Vážím si skutečnosti, že mi během tohoto období pomáhal místní tým a EVOCA dobrovolnice, která zde je se mnou.
V Irbílu se nachází mnoho nemocnic, ať už veřejných či soukromých. Musím říci, že má zkušenost byla dobrá, nemocnice byla moderně vybavená. Vyšetření, včetně rentgenu a sádry, vyšlo zhruba na 1400 Kč. Navštívil jsem sice soukromou nemocnici, protože je pokrytá mým pojištěním, ale od místních vím, že veřejné nemocnice jsou podobně úrovni úrovni. Naopak ve federálním Iráku, především v jeho jižní části, je situace horší.
Nejde jen o vylepšení životopisu, ale také o praktické zkušenosti: každý úkol mě posunul dál a seznámil s novými věcmi. Sice ještě přesně nevím, jakým směrem se má kariéra bude ubírat, ale uvědomil jsem si, že mě práce v logistice a komunikaci baví o poznání více, než vypracovávat návrhy projektů a úkoly z finančního oddělení. Zjistit, jakým směrem se v budoucnosti neubírat, je podle mě stejně důležité, jako zjistit, čemu se naopak věnovat. Věřím, že mi můj pobyt pomůže i s následným magisterským studiem. Dále plánuju své zážitky sdílet skrz cestovatelské přednášky a sociální sítě. Rád bych se pokusil změnit stereotypní náhled na Irák a poukázat na pozitiva této země, protože skrývá mnohem více, než si v Evropě myslíme.
Především mě překvapila pohostinnost místních lidí. Sice jsem už předtím věděl, že místní lidé si svých hostů velmi váží, ale nenapadlo by mě, že až tak moc. Různá turistická města zde nemají hotel, protože by pro místní byla „ostuda“, kdyby návštěvník musel využít služby hotelu. Potkal jsem spoustu milých lidí, kteří mi pomohli v různých situacích, provedli mě Kurdistánem a postarali se o to, abych na svůj pobyt zde vždy rád vzpomínal. Další věc, která mě stále udivuje, je množství cukru, jimž si místní sladí čaj, nebo velikost porcí v restauracích. Ty jsou tak rozsáhlé, že mi většinou vystačí na tři dny.
Podobnou zkušenost mohu jen doporučit! Osobně jsem se naučil spoustu nových věcí a získal nezapomenutelné zážitky. Poznal jsem jinou mentalitu a styl myšlení, seznámil jsem se s humanitární práci v praxi, posunul se kariérně a zažil skvělé období svého života. Poznat život mimo Evropu je za mě důležitá zkušenost. Zároveň je třeba počítat s tím, že tato cesta vždy nebude jednoduchá a mohou se objevit nečekané překážky. Přesto by byla škoda, nechat si takovou příležitost protéct mezi prsty.