"Dávalo mi smysl jít a udělat, co v danou chvíli můžu", říká dobrovolnice Young Caritas Dana Benediktová

Dobrovolníci jsou základním kamenem práce mnoha neziskových organizací. Bez nich by mnohé aktivity nebyly vůbec možné. Zároveň jsou to lidé, kteří dokáží být skutečnou hybnou silou aktivního občanství v nejrůznějších oblastech života naší společnosti. Jejich existence však není automatická. Je nutné zájem o dobrovolnickou práci a aktivní občanství v mladých lidech neustále podporovat a zároveň nabízet příležitosti k tomu, aby se mohli smysluplně zapojit. Charita Česká republika využívá dlouhodobě dobrovolníky pro nejrůznější příležitosti. Poslední velkou "akcí" bylo zajištění dětského koutku v uprchlickém centru v pražském Kongresovém centru. Dana byla vůbec první, která se přihlásila na naší výzvu o pomoc.

Proč jsi se rozhodla zapojit se jako dobrovolník do pomoci ukrajinským uprchlíkům?

Jako dobrovolník se již od školních let zapojuji do nejrůznějších aktivit. Nejčastěji se soustředím na přímou práci s dětmi, která mě baví a naplňuje. Ve chvíli, kdy jsem věděla, že se otvírá kongresové centrum, ve kterém bude hodně lidí potřebovat pomoc, neváhala jsem. Dávalo mi smysl tam jít a udělat, co v danou chvíli můžu, a to bylo na chvíli se zastavit s dětmi, pohrát si s nimi, popovídat.

Co jsi od práce v uprchlickém centru očekávala? Naplnila se tvoje očekávání?

Já jsem od práce vlastně nic neočekávala, všechno bylo tak rychlé, že jsem ani neměla čas přemýšlet, zda něco očekávám či nikoli. Až s odstupem času jsem přemýšlela o tom, jak byly všechny děti báječné, v kongresovém centru jsem s nimi trávila hned první dni po invazi, kdy byl nápor příchozích opravdu veliký. Děti byly po dlouhé a často náročné cestě, ale hrát a povídat si chtěly snad všechny. Některé okamžiky byly hodně smutné a nezapomenu na ně, ale stejně tak nezapomenu na to, jak jsme chodbu před sálem proměnili na hřiště, kde se hraje Cukr, káva… 

Co bys vzkázala lidem, kteří uvažují o tom, že by se stali dobrovolníky?

Aby už neuvažovali a šli do toho! A nemusí jít pouze o pomoc dětem či uprchlíkům. Každého z nás baví a naplňuje něco jiného a zapojit se do projektu či akce, která vám v danou chvíli dává smysl je super. Při dobrovolničení se člověk spoustu věcí naučí a také se seznámí s lidmi, kteří podobně smýšlejí, nebo je baví stejná věc, takže nejen, že dobrovolník odvádí prospěšnou práci, ale také toho vždy hodně získává.

Jak konkrétně jsi uprchlíkům pomáhala?

V kongresovém centru jsem byla jako jedna z „hlídacích tet“ v dětském koutku, kam přicházející maminky dávaly své děti, když musely vyplňovat formuláře a zajišťovat mnoho potřebných dokumentů, nebo kde s nimi samy na chvíli poseděly a odpočaly si. Pak jsem se začala propojovat s některými rodinami, kterým jsem pomáhala řešit situace, do kterých se dostávaly a které byly spojené s příchodem, na který nebyly předem připraveny – například jsme společně hledaly školy, kam by mohly děti docházet, práci, kterou by maminky mohly dělat či lékaře. Také měly často zájem o pomoc s výukou češtiny.

Jakou pomoc oceňovali nejvíce?

Každý přicházel s něčím jiným, nelze to takto generalizovat. Ale myslím si, že nejvíce oceňovaly to, že věděly, že nejsou tak samy, že je tu někdo, kdo je ochoten jim pomáhat a často také „jen“ vyslechnout. 

Jak hodnotíš pomoc uprchlíkům ze strany státu?

Myslím, že stát na vzniklou potřebu reagoval rychle. Uvidíme, co bude dál.