Globální vzdělávání není „něco navíc“. Je to výbava pro přežití v dnešním světě.

22. prosince 2025

Můžeme po mladých lidech chtít kritické myšlení o světě, když dospělým nedáme nástroje, jak ho učit?

Když se řekne „globální vzdělávání“, část lidí si nejspíš představí hezké, ale volitelné téma na konec hodiny – až „zbude čas“. Jenže čas nezbývá. Krize, války, migrace, nerovnosti i dezinformace se dávno přelily do každodenní reality. A pokud mají mladí lidé umět rozlišovat fakta od zkratek a strachu, potřebují učitele a vzdělavatele, kteří mají oporu v metodách a v konkrétních příbězích, nejen v dobré vůli.

Právě na to reagoval projekt Dialog pro globální vzdělávání – na chybějící metodickou podporu pro pedagogy i pracovníky v neformálním vzdělávání. Jeho cíl byl jasný – podpořit pedagogy a vzdělavatele v tom, aby dokázali vést smysluplné debaty o světě, který se mění, a aby se ve městech a regionech potkávalo to, co se učí ve škole, s tím, co se děje venku. Nestálo to na velkých slovech, ale na konkrétních pomůckách: metodikách, příbězích a aktivitách, které jsou připravené tak, aby je šlo bez složité přípravy hned využít v hodině i v neformálním vzdělávání.

V první polovině roku vzniklo na platformě Živá knihovna online pět nových videopříběhů – každý z nich otevírá globální témata jinak, osobněji a bez zkratkovitých soudů. Promlouvají v nich humanitární pracovníci z terénu, odborníci na zahraniční rozvojovou spolupráci a globální vzdělávání, ale také příjemkyně pomoci v Zambii, která dává číslům a pojmům konkrétní lidský rozměr. Společně ukazují, že za slovy jako pomoc, solidarita nebo rozvoj nejsou abstraktní strategie, ale rozhodnutí, dilemata a každodenní realita lidí na obou stranách. Videopříběhy navíc slouží jako odrazový můstek pro další rozhovor – pomáhají otevírat témata, která bývají citlivá, polarizující nebo snadno sklouznou k jednoduchým soudům.

Dále jsme doplnili e-learning Young Caritas hned o dva nové moduly: Humanitární pomoc a mimořádná událost v České republice a Rozvojová spolupráce. První modul dává učitelům jasný základ: co je humanitární pomoc, jaké má cíle a principy a jak ji jednoduše vysvětlit. Nechybí ani příklady nedávných humanitárních krizí a praktická část k mimořádným událostem v ČR. Druhý modul pomáhá rozvojovou pomoc odlepit od vágních představ: vysvětluje základní pojmy, co se obvykle myslí rozvojovými zeměmi, v jakých oblastech rozvojová spolupráce podporuje změnu a přidává příklady konkrétních projektů.

Na tyto nástroje navázaly i´také živé akce – protože některé věci se prostě nejlíp učí v dialogu. Uspořádali jsme tři dvoudenní semináře v Olomouci, Berouně a Litoměřicích, kde se potkali pedagogové, vzdělavatelé, studenti i další lidé, kteří globální témata nechtějí jen „probrat“, ale opravdu jim porozumět. Byl to bezpečný prostor pro sdílení zkušeností z praxe: co ve třídě funguje, jak mluvit o citlivých tématech a jak pracovat s otázkami, na které neexistuje jedna správná odpověď. Vedle toho proběhlo také osm workshopů a webinářů, které nabídly kratší, ale intenzivní dávku inspirace – konkrétní tipy, příklady a aktivity, které si účastníci mohli hned odnést do výuky nebo do práce s mladými lidmi.

Silným momentem byla Young Caritas Challenge, postavená na metodě photovoice. Účastníci dostali jednoduché zadání, ale těžkou otázku – jak vypadá solidarita s lidmi zasaženými krizí nebo lidmi prchajícími před válkou. Nezůstalo u debat u stolu. Vyšli ven, fotili, hledali symboly i konkrétní situace, které v nich téma vyvolává: někdy drobné každodennosti, jindy ostré kontrasty, které člověk radši přehlíží. Každá fotka pak dostala i svůj příběh – proč právě tohle, co v tom vidím, co mi to připomíná, co to ve mně otevírá.

A hlavně – výstupy neskončily v šuplíku. V Olomouci, v Berouně i v Litoměřicích vznikly veřejné výstavy, které přenesly globální otázky do běžných míst, kde se lidé běžně potkávají – cestou do práce, po škole, mezi regály v knihovně nebo u kávy. Fotografie tam fungovaly jako „tichý spouštěč“ rozhovorů: nenutily, ale vtahovaly. Neříkaly, co si má člověk myslet, spíš ho přiměly zastavit se a položit si otázku. Protože dialog nevzniká v prezentaci ani v pěkných frázích. Vzniká ve chvíli, kdy si na moment dovolíme dívat se jinak – a připustíme, že i vzdálená krize se nás nějak týká.

Projekt Dialog pro globální vzdělávání tímto nekončí: budeme i nadále hledat cesty, jak propojovat školy, neformální vzdělávání a regiony tak, aby globální témata nebyla něčím navíc, ale přirozenou součástí výuky i veřejné debaty.

Projekt Dialog pro globální vzdělávání byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury v rámci Zahraniční rozvojové spolupráce ČR.