Zkoušel jsem nejdříve neformální způsob vyučování, jako je používání her a obrázků, ale nefungovalo to. Děti ztratily pozornost a více vtipkovali a mluvili spolu ukrajinsky. Vzhledem k tomu, že už jsou dost staří – 10 – 15 let, dávalo smysl pojmout to více formálně, jako ve škole. Vyhnul jsem se jen domácím úkolům, protože moje hodiny byly po vyučování a nechtěl jsem, aby se studenti cítili pod tlakem jako ve škole.K vyučování jsem jako podporu používal knihy Vocabulary in Use a Grammer in Use pro začátečníky, což jsou knihy z Cambridge, které jsem dříve sám používal při výuce a jsou docela užitečné.
Na začátku děti neuměly pořádně číst a měly problémy s vyslovováním – zejména těch hlásek, které v ukrajinštině neexistují, například [th], [r] [h]. Znaly některá slovíčka, ale problémy měly s gramatikou.
Jsem moc rád, že jsem je mohl učit a těší mě, když vidím, že jsem někomu pomohl něco pochopit. Cítím, že je to největší poselství učitele - předat informace dalším generacím! Jsem potěšený, když vidím, že dokáží číst a s jistotou se představit, říct základní věci jako měsíce, týdny, vyjádřit své pocity, základní slovesa jako chtít, pít, jíst, říkat správně čísla a čas...U srdce mě pak zahřálo, když jsme společně vyrazili na výlet za klienty chráněného bydlení do Veselí nad Lužnicí na společnou akci „Pálení čarodějnic“ a já jsem viděl moje děti, jak se snaží mluvit anglicky, představovaly se a mluvily o tom, co mají a nemají rády. Získal jsem si jejich důvěru a něco je naučil, pomohl jim překročit stud jazykové bariéry. Na to jsem velmi hrdý.